3. července 2024
Život je někdy boj
Tyto vzpomínky jsem chtěl kdysi vytěsnit z paměti, ale život někdy není peříčko a určitě to sem patří.
Byl rok 2012, začal jsem vnímat, jak z péče o mě jsou moji rodiče unavení, i když se tvářili jakoby nic. Domluvil jsem se tedy s maminkou, aby mě někam umístili. Bral jsem to tak, že jednou to přijde a budu se muset osamostatnit. Maminka našla Domov bez bariér. Bylo to od nás asi 179 km. A tak přesně 5. září jsme vyrazili do mého náhradního domova. Už když jsme dojeli tam, jsem si řekl, kam jsem to zase vlezl. Byla ve mně malá dušička, ale nedal jsem na sobě nic znát. Důležité pro mě bylo, aby naši nabrali sílu.