Můj nový život
20. února 2023
Slečna Veronika využívá naši službu Podporu samostatného bydlení od května 2020. O svém novém životě vypráví se zaujetím a nadšením. A na své cestě osamostatnění se neustále pracuje.
“Během svého života jsem byla v různých službách i různých zařízeních. Jako bylo třeba chráněné bydlení s vysokou i nízkou mírou podpory. Pořád jsem toužila se osamostatnit.
Zpočátku to pro mě bylo dost náročné, ale na druhou stranu krásné a hlavně jsem se těšila, že budu mít klid, že mi nikdo nebude ujídat jídlo, nebude mi nikdo špinit ručník, apod. A na druhou stranu jsem se bála, jestli to zvládnu bydlet sama v PSB, vařit si jídlo, že se tady budu bát sama, že mě někdo vykrade. Protože jsem se bála, že ty dveře nebudou zabezpečené, že tam bude klika a že se každý ke mně dostane domů. Nakonec jsou zabezpečené dveře kulatou klikou klikou, že se nikdo ke mně nedostane.
A že budu mít kamarády a že budou nějací lidi, co u mě přespí, na to jsem se těšila nejvíce. Že si můžu zvát návštěvy, kteří u mě přespí, to v chráněném bydlení nemohlo být, že jim můžu něco uvařit a tak podobně.
Postupem času jsem se naučila více samostatnosti, hlavně, co se týče vaření. Už umím hodně jídel uvařit bez asistence, umím sama nakupovat, umím si hospodařit s penězi , v tom jsem udělala velký pokrok. Že už tak neutrácím, jak jsem dost utrácela a ještě jsem se naučila pracovat s účtem. V tom jsem udělala velký pokrok. Dříve jsem utrácela více peněz. Naučila jsem se pracovat se svým bankovním účtem a vedu si elektronickou pokladní knihu na počítači. Naučila jsem si organizovat den, což jsem také dříve nedokázala.
Našla jsem si práci a chodím do práce už napořád a k tomu obsluhuji v kavárně Pohodička.
Asistentky mě naučili vařit, péct, nakupovat, hospodařit si s penězi, s účtem mi pomáhají, abych byla v tom samostatná, pomáhají mi chodit se mnou po úřadech, pokud je potřeba, prát mě naučili, prostě domácí práce. Znamená to, že si více věřím a že jsem samostatnější, než jsem byla a nepotřebuji někoho, aby mi pomáhal. Takže to znamená pro mě velký pokrok. Pomáhají mi asistentky chodit k doktorům, kde jsem ještě nebyla a díky ním se učím více samostatnosti, že jsem pak více samostatnější. Pomáhají mi při konfliktní situaci a nebo se mě snaží rozveselit, nebo dávat do pohody a tak.
Do budoucna bych chtěla žít tak, abych jednou mohla mít manžela, ale když se to nepovede za celý život, tak nevadí, ale chci žít tak, abych byla samostatná a co nejméně věcí se za mě dělalo. Až zvládnu všechny základní věci, pak můžu přemýšlet, co dál. Pečovat o svoje zdraví a rozhodovat se o tom sama.”
Těším se na pokračování nového života. Veronika M.