Dopis o životě
13. května 2021
Je to už rok, co jsem si zařídila bydlení v nájemním bytě od města a bydlím zde. Využívám službu Podpora samostatného bydlení. Do bytu za mnou dochází asistentky, když potřebuji pomoc, hlavně se s nimi učím vařit. Naučila jsem se toho hodně. Posunula jsem se ve vaření a také v tom, že se mi lépe navazují nové vztahy.
Hned ze začátku jsem se seznámila se sousedem, a když nebyl koronavirus, chodila jsem za ním společně sledovat zprávy v TV. Jezdím do práce do Vrátek, pracuji jako pomocný pracovník. Poznala jsem tam jednu kamarádku, se kterou se navštěvuji. Nyní si hledám novou práci, chci zkusit něco jiného. Byla jsem na Úřadu práce se sociální pracovnicí, líbilo se mi jedno místo, měla jsem se tam přijít podívat, ale bohužel jsem spadla na ruku na schodech, tak se tam půjdu podívat, až bude ruka v pořádku. Práci si rovnou vyzkouším, a když mně to půjde, tak mě zaměstnavatel zaměstná. Když mně to nepůjde, tak budu hledat jinde. Jak jsem nemohla s rukou pracovat, chodily za mnou asistentky častěji, pomáhat mi s hygienou, umývat vlasy. Asistentky vařily spíš za mě, protože jsem nemohla s rukou hýbat. Letos jsem měla také koronavirus, tak mi asistentky za dveřmi nechávaly obědy, nebo mi přinášely nákup, daly mi ho před dveře. V té době jsme spolu nevařily, asistentky mi navařily oběd na víkend, nebo mi koupily hotové obědy a potraviny, abych měla co večeřet, snídat, apod. Koronavirus nebyl naštěstí tak vážný, jen jsem kýchala, měla rýmu, sem tam mě bolela záda. Ztratila jsem čich a chuť a jinak to nic vážného nebylo. Ve volném čase ráda chodím do kostela, zpívala jsem na zádušní mši a také na svatbě v doprovodu varhan. A ještě pořád pracuji v kavárně Pohodička.
Veronika Máčalová